1) nejlehčí - přijímačky na VŠ (resp. VŠE), dělal jsem přijímačky na 3 fakulty, na všechny jsem se dostal a nakonec si vybral fakultu Informatiky (kde vzásadě stačí dostavit se ke zkoušce, minulý rok stačilo 80 bodů z 200 ke přijetí, přičemž ale fakulta sama o sobě jednoduchá není a absolventi mají ze všech fakult suveréně nejvetší platy, takže je s podivem, že tam v dnešní době moc lidí nechce)
2) střední - maturita - zeměpis byla skoro dávačka, čeština byla dobře naučená, v matematice jsem spoléhal na improvizaci a své matematické a logické schopnosti, než že bych se nějak samostatně připravoval (taky to tak dopadlo - za 3), a angličtina byla hlavně o mluvení s alespoň nějakými znalostmi tématu.
3) středně-víc - zkouškové na VŠ - jsou to vzásadě maturity ze zapsaného počtu předmětů (tenhle semestr mám 6 předmětů), akorát už se zkušenostmi, jak na to a kolik je potřeba umět. Rozdíl je v tom, že látka není roztahaná do 4 let, ale vysolí to všechno na tebe během 4 měsíců.
dalši věc je, že tam chodí tísíce lidí a všechno je tam masová záležitost, čili nikoho netrápí tvoje problémy a nikdo si kvůli tobě určitě nebude kazit spánek.
4) ??? - státnice - tak na to jem taky zvědavej.
5) nejtěžší - práce - tam prostě musíš, ať chceš nebo ne, pokud má člověk navíc ambice, tak není o čem diskutovat.
